|
Historie šachu
„Šachy dobyly svět a staly se pevnou součástí světové kultury. Lidstvo nevymyslelo žádnou jinou hru, která by byť jen přibližně dosáhla takového stupně dokonalosti jako šachy.“
Prapůvod šachu
Nejstarší dochovaná zmínka o „provozování“ deskové hry je z doby 3 000 let př.n.l., kdy ve starém Egyptě byla ve vykopávkách objevena figurka podobná dnešní věži. Na freskách v hrobu královny Nefertári ze 13. st. př.n.l. je královna zobrazena jak hraje jakousi deskovou hru, při níž se používalo figurek podobným dnešním věžím. Ze 13. st. př.n.l. pochází také vyobrazení faraóna Ramsese III při hře podobné šachu.
Dlouho se tradovalo, že šachovou hru vynalezli Řekové, konkrétně Palamédes (vnuk Poseidonův), který hru vymyslel proto, aby zahnala dlouhou chvíli vojáků při dobývání Tróje – cca 12 st.př.n.l. Z 5. st. př.n.l. pochází slavná Exekiova amfora z Říma s vyobrazením řeckých válečníků Achilla a Aianta, sklánějících se nad jakousi deskovou hrou.
O vzniku šachu se vedla v historii velká polemika. Kromě Egypta a Řecka existovali domněnky, že šachy vymysleli Peršané, podle jiné Číňané, někteří dokonce za místo vzniku šachu označují Babylónii.
Indický šach
Moderní historická zkoumání potvrzují, že šachy vznikly v Indii. Přesná časová doba vzniku „indického šachu“ není dochována, některé prameny uvádí 4.-5. století, ale pravděpodobnější je doba již ve století před Kristovým narozením. Známou je legenda o moudrém indickém učenci Sissovi ben Dahirovi: ten prý šach vymyslel a na jeho příkladu ukázal svému králi Šahramovi, který nevládl spravedlivě, že i malý pěšec (obyčejný prostý lid) může rozhodnout o vítězství. Sissa ben Dahir si poté za svůj "vynález" odměnou přál maličkost: aby mu král dal zrnka pšenice v takovém množství, že na první pole šachovnice dá jedno zrnko, na druhé dvě, na třetí čtyři, na čtvrté osm a na všechna další vždy dvakrát více zrníček než na předchozí pole. Královi se odměna zdála malá, ale posléze zjistil, že v celé Indii není tolik pšeničních zrn, aby přání Sissy ben Dahira bylo uspokojeno. Později matematici spočítali, že zrn by bylo potřeba 264 - 1, tj. 18 446 744 073 709 551 615 (přes 18 triliónů zrnek), k čemuž by bylo zapotřebí obilí, které by se za deset let vypěstovalo na celém povrchu zeměkoule, počítaje v to i moře.
Indický šach je jinak nazýván „Čaturanga“ („čatur“ – čtyři, „anga“ – oddíl), ukazuje na původ a spojitost šachu s dobou, kdy Alexandr Veliký dobyl u města Hydaspes vojska indického krále Porose r.327 př.n.l. Indická vojska tehdy používala 4 druhy zbraní – pěchotu, jezdectvo, bojové vozy a sloni. Čaturangu hráli vždy 4 protivníci na 64 polích vždy dva a dva proti sobě, každý měl figury jiné barvy (červená, zelená, žlutá a černá), 8 figurek – kromě krále to byl slon (dnešní střelec, v ruské terminologii zůstal termín Slon), jezdec, věž (někdy zobrazován jako bojový vůz nebo loď – Rusové dodnes věž označují termínem „Laďja“ = loď) a 4 vojáci (pěšci). Podle toho, které číslo padlo při vrhu čtyřplošnou, tyčce podobnou kostkou, se muselo hrát králem nebo jedním z pěšců, slonem, jezdcem nebo věží. Cílem hry bylo obsadit trůn soupeřova krále. Jednalo se o hazardní hru založené na náhodě.
Perský a arabský šach
Dodnes není známo, jakým způsobem se indický šach, založený na náhodě změnil v „Perský šach“ neboli „Šatrandž“, při kterém již o výsledku rozhoduje inteligenční kombinační hra. Rozhodně však již v 6. stol. n.l. byly Peršanům známy šachy bez kostek. Právě tato změna od hry na náhodu ke hře spočívající na důvtipu hrála v historii šachu rozhodující roli. O tom, že Perský šach vznikl z šachu indického, svědčí např. názvy jednotlivých figur.
U Peršanů se z šachu stává boj dvou králů a jejich vojsk na šachovnici o 64 polích, oba hráči mají k dispozici 16 kamenů (král, vezír – dnešní dáma – mohla jen o jedno pole, 2 ruchy – věže, 2 jezdce, 2 slony – dnešní střelce – pohyb pouze ob jedno pole po úhlopříčce a 8 vojáků - pěšců), byly zavedeny pojmy „shach“ (to znamená tolik jako „králi dej pozor“) a „shahmat“ (tedy „král je bezbranný“ tedy nikoli usmrcen!! – i v tom tkví mírové poslání šachové hry ve světové historii).
O tom, jak se šachy dostaly do Persie vypráví legenda, ve které se na dvoře perského krále Chosroese I (531-579) objevil indický posel s dary, mezi kterými byla i šachová hra. V poselství prý stálo, že pokud se Peršanům podaří uhádnout správné postavení a tahy jednotlivých figur, indický král Persii zbaví dosavadní povinnosti platit daně a dávky. To se nakonec podařilo a šachová hra se rozšířila po celém království.
Tak jak rychle Arabové dobyli Persii, oblast Střední Asie a severní Afriky (7-8 st.n.l.), tak rychle si osvojili také Perský šach, který nazývali šatrandž. Šach se v té době velmi hojně hrál na dvorech chalifových, vznikalo již mnoho knih o šachu, některé z nich dosáhli úrovně vědeckého pojednání. Dochovaly se zprávy o zápasech a turnajích, jsou známa jména prvních šachových profesionálů (Al-Ádlí zemřel cca 850, Ar-Razí zemřel po oce 850 a především As-Súlí zemřel v roce 946, který se stal legendou). Již ze 7 stol. se dochovali zmínky o šachové hře hrané naslepo.
Skládali se první umělé šachové úlohy, tzv. mansúby. Nejstarší dochovaná mansúba – Zajrab je z 9 st. a má svůj půvab i pro dnešní šach, neboť figury v ní použité mají stejný pohyb i v dnešním šachu a ukazuje, že již v té době byl znám trojúhelníkový manévr krále.
Historie šachu v ČR
Do Čech šach pronikl patrně z Itálie. První zmínka o šachu se objevuje v Kosmově kronice (1125), ale již v roce 1015 dal český kníže Oldřich namalovat červenobílou šachovnici do erbu Klatov, protože "v umění šachovné hry zběhlí byli". A v roce 1083 daroval český král Vratislav německému knížeti zlatou šachovnici.
Dánská královna Dagmar, dcera českého krále Přemysla Otakara I, hrála šachy v r.1205 s vyslancem dánského krále. Český básník Svatopluk Čech v básnickém díle „Královna Dagmar“ popisuje utkání takto:
Her to perla skvoucí, všichni kol ji chválí
obrazem je stavů, z nichž se říše skládá
moudrost panovničí vnuká králi
vojevůdci dává mnohou vtipnou radu
pro každého chová ducha starou vnadu
Ba je obraz světa
Boj už započíná.
Zvolna kupředu pěšec proti pěšci kráčí
šemíkovým skokem přes ně jezdců oři zlatohlaví skáčí
přímo slon se řítí těžkopádným krokem s věží střelometnou,
šikmo přes tok širý
převáží člun smělé bohatýry
pod bělostnou plachtou vezír ostražitě
vpravo-vlevo chvátá králi ku záštitě.
Přes církevní zákazy šachy na sklonku středověku v Čechách zdomácněly. Zmínky o šachu lze nalézt ve spisech Petra Chelčického, Jana Ámose Komenského, Jana Blahoslava i Mistra Jana Husa. Ten ve své závěti knězi Martínkovi píše: "Ale prosím tě pro milosrdenství Ježíše Krista, abys mne nenásledoval v žádné lehkomyslnosti, kterous na mne spatřil. Víš, že jsem - bohužel - před kněžstvím svým rád a často hrál v šachy, mařil čas a často jiné i sebe onou hrou nešťastně rozhněval."
V prvním česky psaném šachovém díle "Kniežky o šašiech" od Tomáše ze Štítného z roku 1390 je shrnuta historie a pravidla šachu 14. století. Dílo je však podobně jako jeho předloha - již zmiňovaná práce italského dominikána Jacobuse de Cessolise dílem moralizujícím, na příkladu šachu ukazující správné mravy.
V devatenáctém století zapustil šachový život své kořeny v pražských kavárnách. Vyznavači této hry se stali i Josef Jungmann, František Palacký, Ladislav Čelakovský, Josef Kajetán Tyl a mnozí jiní.
V roce 1867 byl založen utrakvistický "Prager Schachklub", o dva roky později vznikl český šachový odbor Akademické čítárny, v němž hrálo více než 90 šachistů. Světovou proslulost získali nejdříve šachoví skladatelé, představitelé české školy úlohové, kteří se zasloužili o vznik šachových rubrik v českém tisku. Týdeník Světozor kromě pravidelné šachové rubriky založil tradici úlohových turnajů, které přispěly k rozvoji českého úlohového šachu a zvýšily jeho úroveň. Zájem o šachy vyvolal i 1.sjezd českých šachistů, uskutečněný v květnu 1872 v Praze.
15. února 1884 byly schváleny stanovy prvního významného českého šachového klubu "Českého spolku šachovního", v němž se sloučili členové všech šachových odborů a kroužků v Praze.V roce 1884-1885 vycházel první český časopis "Šach mat".
O čtyři roky později byla založena "Česká asociace šachová", jejímž účelem bylo šíření šachu, kontaktů mezi hráči, pořádání pravidelných sjezdů, turnajů a vydávání šachové literatury. Asociace pracovala do roku 1891. Nová organizace vznikla 8. září 1905 pod názvem "Ústřední jednota českých šachistů".
Od roku 1906 začal vycházet Časopis českých šachistů, později přejmenovaný na Časopis československých šachistů, který pod názvem Československý šach vychází dodnes.
První mezinárodní turnaj na českém území se konal 20. srpna - 21. září 1907 v Karlových Varech. První cenu si odvezl Akiba Rubinstein, Oldřich Duras skončil na 7. - 8. místě. O rok později náš nejlepší předválečný šachista na mezinárodním turnaji v Praze vyhrál; Rubinstein skončil čtvrtý.
V roce 1924 se Ústřední jednota československých šachistů stala zakládajícím členem Mezinárodní federace šachu FIDE. Federace řídí soutěže o mistrovství světa, udílí tituly mezinárodního mistra a velmistra, jmenuje mezinárodní rozhodčí a pečuje o rozvoj mezinárodního šachu.
Často za účasti nejlepších světových šachistů u nás pokračovala tradice mezinárodních turnajů - v Teplicích (1922), Karlových Varech (1923, 1929), Moravské Ostravě (1923), Mariánských lázních (1925) a Poděbradech (1936).
Československé družstvo vyhrálo první neoficiální šachovou olympiádu amatérů v Paříži uskutečněnou v rámci VIII. olympijských her v roce 1924. Pod záštitou prezidenta T. G. Masaryka se V. šachová olympiáda hrála v roce 1931 v Praze v sálech paláce u Nováků ve Vodičkově ulici.
V době fašistické okupace zahynula řada českých šachových mistrů ve válce a v koncentračních táborech (F. Schubert, K. Treybal, E. Zinner).
V roce 1952 byla do té doby samostatná Ústřední jednota československých šachistů začleněna do organizační struktury Státního výboru pro tělesnou výchovu a sport, od roku 1956 Československého svazu tělesné výchovy.
Československo zorganizovalo řadu akcí Mezinárodní federace šachu (pásmové turnaje mistrovství světa, vysokoškolská mistrovství světa) a v těžké mezinárodní konkurenci si udrželo dobré postavení. Nebývalý nárůst zaznamenaly především mládežnické kategorie. Četné úspěchy sklízeli vynikající velmistři Miroslav Filip a Luděk Pachman, pozadu nezůstali ani hráči dalších generací - Hort, Jansa, Smejkal, později Blatný. Tito šachisté dosáhli mnoha úspěchů na významných mezinárodních turnajích, včetně mezipásmových. Velmi dobré výsledky zaznamenala i reprezentační družstva na šachových olympiádách.
Takových vrcholů, ke kterým sahali mezi válkami Menčíková a Flohr, jsme se však zatím nedočkali.
A jaká je současnost českého šachu?
V 90. létech se na české šachové scéně objevuje řada mladých talentovaných hráčů: Nejvýraznější osobností českého šachu závěru 90. let je Sergej Movsesjan, patřící mezi nejlepší třicet hráčů světa. Movsesjan také přinesl českému šachu jeden z největších úspěchů historie, když se v roce 1999 probojoval do závěrečných bojích mistrovství světa jednotlivců, dokázal postoupit až do čtvrtfinále a obsadit 5.-8. místo. Anketa O nejlepšího sportovce ČR roku 1999 přisoudila Movsesjanovi skvělé 21. místo. Postup mezi 8 nejlepších si Movsesjan vybojoval také na světovém poháru jednotlivců v roce 2000.
V současnosti druhým hráčem českého žebříčku je Zbyněk Hráček. Mezi jeho největší úspěchy patří 3. místo na Mistrovství Evropy juniorů do 20 let 1990, vítězství na pásmovém turnaji mistrovství světa mužů v roce 1995 a 4.místo na Mistrovství Evropy jednotlivců v rapid šachu 1996.
Další z galerie současných českých reprezentantů je Vlastimil Babula, který přivezl z MS juniorů do 20 let v roce 1993 2. místo a dokázal vyhrát na pásmovém turnaji mistrovství světa 1998.
Řadu úspěchů zaznamenaly v posledním desetiletí české šachistky. Eliška Richtrová-Klímová obsadila v roce 1990 na mezipásmovém turnaji mistrovství světa žen 3. místo a postoupila mezi nejlepších osm hráček světa. Martina Holoubková-Kořenová obsadila 3. místo na Mistrovství Evropy dívek do 18 let 1992 a o rok později vyhrála pásmový turnaj mistrovství světa žen. Nejlepší česká hráčka současnosti Petra Krupková-Mazáková se může pyšnit třetím místem z Mistrovství Evropy dívek do 20 let 1996 a největší úspěch získala v roce 1995, kdy dokázala vyhrála pásmový turnaj mistrovství světa žen.
Medaile dokázali přivést naší reprezentanti v mládežnických a juniorských kategoriích: mistry Evropy se stali Tomáš Oral – 1991 H14, Regina Pokorná – 1992 D10 (pozdější reprezentantka Slovenska ) a Pavel Šimáček – 1995 H16. Druhá místa na Mistrovství Evropy vybojovali Jana Jacková – 1992 D10, Jiří Jirka – 1998 H16, a třetí skončili Pavel Klimša – H10 1991, Robert Cvek – H14 1993 a Jiří Štoček – H18 1994. Na Mistrovství světa druhá místa vybojovali Regina Pokorná – D10 1991, Eva Repková – D18 1991, Jana Jacková – v aktivním šachu D14 1995, David Navara – H14 1998, a třetí skončili Regina Pokorná – D10 1992, Martina Holoubková – D18 1992, Jana Jacková – D12 1993. V 1992 vyhrála družstvo ČSFR Mistrovství Evropy družstev mládeže a druhé místo ze Středoevropského poháru mládeže přivezl v roce 1999 Štěpán Žilka.
Výrazných úspěchů na mezinárodním poli dosahují čeští korespondenční šachisté. Reprezentační družstvo ČR žen na všech čtyřech uskutečněných olympiádách družstev žen získalo medaile, ty nejcennější – zlaté – na 4.olympiádě, která byla ukončena v roce 1997. Společné reprezentační družstvo ČR a SR mužů je napodobilo o rok později, když vyhrálo 11.Olympiádu družstev mužů. Eva Možná vybojovala na 5. Mistrovství světa v korespondenčním šachu žen ukončeném v roce 1998 3. místo
A jaká čeká český šach budoucnost?
Český šach může směle vykročit do nového století. Na přelomu století se Česká republika může pyšnit šestnácti mezinárodními velmistry (Sergej Movsesjan, Zbyněk Hráček, Vlastimil Babula, Pavel Blatný, Tomáš Oral, Marek Vokáč, Jan Smejkal, Jiří Štoček, Jan Votava, Petr Hába, Eduard Meduna, Karel Mokrý, Miroslav Filip, Vlastimil Jansa, Jiří Lechtýnský a Tomáš Polák), pěti mezinárodními velmistryněmi (Eliška Richtrová-Klímová, Květa Eretová, Petra Krupková, Lenka Ptáčníková a Jana Jacková), 52. mezinárodními mistry a 7. mezinárodními mistryněmi. Na mezinárodní listině ELO FIDE měla v r.2000 Česká republika celkem 968 hráčů, z toho 56 žen (pro srovnání v roce 1985 121 hráčů, z toho 18 žen), členská základna organizovaných šachistů v ČR čítá téměř 20 000 hráčů, tisíce dalších hraje jen pro vlastní potěchu. Budoucnost je v mládeži, a protože mezi českou mládeží je řada talentů, může český šach hledět do nového století s optimizmem. Jména jako Jana Jacková (18-tiletá pátá hráčka světa své věkové kategorie, mezinárodní mistryně z Frýdku-Místku, mj. stříbrná z Mistrovství světa juniorek do 20 let, členka reprezentačního družstva žen ČR) nebo David Navara (15-tiletý hráč extraligového družstva DA Praha, držitel titulu mezinárodní mistr, mj. stříbrný z Mistrovství světa hráčů do 14 let 1998, osmý v Evropě mezi dvacetiletými) mají ve světě vysoký kredit a připraví jistě příznivcům šachu v České republice v budoucnu mnoho radosti.